6/16/2017

#RandomThoughts

Ehm. To už je jako konec druhého semestru? Vážně? Já jsem nějak nestihla ani začít. Ale už si konečně pamatuju, kde mám pokoj. Teda měla. Ach jo.

Po zimní pohodě přišel docela šok. Nejen časově, kdy jsem každý den ve škole trávila v průměru 9 hodin v kuse, ale i obtížností předmětů. Kdo by čekal, že vypočítat vzdálenost, jakou urazí člověk na bruslích po té, co do něj narazí střela o rychlosti xy, bude tak těžké, že?

Mimochodem, všimli jste si, že i přestože se letní semestr jmenuje letní, má půlku v zimě a půlku na jaře?

Jak jsem se dostala tak daleko? Se všema kreditama (a tady je zase ta sebechvála, která se objevila i v minulém zápisku.. asi to bude už tradice nebo co) na tomhle oboru? Zázrak, kouzlo, moje úžasné schopnosti, všechno dohromady. Asi. Jinak nevím.

Říkali, že mám jít bydlet na koleje, že se seznámím. A já pořád nevím, jak se jmenují ti kluci hned vedle nás. A každý den jsem měla pocit, že jsem potkala lidi, kteří tam den před tím nebyli. A to stejné se mi dělo i na chodbách fakulty. Jsem si celkem jistá, že polovina lidí tam v září nebyla.

Nezapálila jsem laboratoř. Úspěch. Ale možnost je i příští rok. A větší. Tak snad se zapíšu do dějin školy příští semestr. A nosila jsem bílý plášť. Pyšně.

Rozhodly jsme se chodit běhat. A dařilo se nám to pravidelně. Pravděpodobně kvůli té trase. Vojáci - medici - vojáci - vojáci - oblíbené koleje - vojáci - víc vojáků.

Litry kávy na útěchu. Litry kávy za odměnu. Moc kávy. Moc, moc kávy.









Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.
i am a survivor © , All Rights Reserved. BLOG DESIGN BY Sadaf F K.