10/30/2016

Everybody has a chapter they don't read out loud.

Na vysoké se nikdo nestará, jestli jste našli cestu nebo ne. Přišli jste, přišli. Nepřišli jste, nepřišli. Zatím jsme každý jen číslo (ne že by na tom bylo něco špatného, být oslovována jako stodevadesátosmtisíctřistašedesátdvojka je opravdu super), které buď projde sítem nebo se v něm zachytí. Ale i tak se v prvním týdnu omluvenky typu "Ztratil jsem se." nebo "Seděl jsem ve špatné třídě." akceptovaly.

Horší je, když se někdo neukáže vůbec. 24 lidí se dá zapamatovat celkem snadno, proto už víme, že chudáka Oskara jsme ještě nepotkali. Je jako Ježíš. Všichni o něm mluví, ale nikdo ho neviděl.

Na týden, kdy byla Alkotour v Brně nezapomenu. Nemohla bych být pyšnější na svoji školu, jejíž zástupci zvládli vypít přesně 2717 různých druhů alkoholických nápojů. Ale taky ta módní přehlídka druhý den ráno byla nezapomenutelná. Tolik druhů pánského spodního prádla na obstojných modelech jsem snad ještě neviděla.

Na kolejích strojárny je každá holka jako Johora singaporensis. Ohrožený a vzácný druh. Což se pro přežití prvních týdnů opravdu hodí. Takovou péči jsem už dlouho neměla. Umývání nádobí, otevírání dveří, přivolání výtahu... Jen nikoho nenapadlo mi tu tašku odnést.
Ale po několika týdnech se většina shodla na tom, že holky nejsou jen na kolejích a že nemá cenu opečovávat jen je. Přišly na řadu holky z Palačáku.

Každý den se něco děje. A pokud ne, každý blok uspořádá vlastní akci. Proto není vyjímka, když se někdo probudí na jiném pokoji. Nebo se někdo probudí u vás. Nejčastěji je to ale jen někdo z pokoje hned vedle. Protože to jedno nebo dvě čísla se opravdu pletou. A navíc všechny pokoje vypadají tak stejně.

Stejně tak je velmi zajímavé, když se vracíte ze záchodové vycházky a snažíte se otevřít dveře a klíč tam prostě nepasuje. Snaha trvá opravdu dlouho, nikdo to přece nechce vzdát! Ale po pěti minutovém snažení snad už nic jiného nezbývá. V tu chvíli jsme zvedla hlavu a zjistila vše, co jsem potřebovala. A to to, že klíč z 321 do 320 pasovat nebude.

Každé koleje musí mít nějaký putovní předmět. Alespoň ty naše mají. Ta dopravní značka zákazu zastavení se totiž z 11. patra pořád stěhuje na 12. a zase zpátky. Občas si ji někdo vezme na pokoj, natočí video o předstírané hře na kytaru a značku vrátí tam, kde ji našel. Tedy na balkon.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.
i am a survivor © , All Rights Reserved. BLOG DESIGN BY Sadaf F K.