10/21/2016

And Just Like That...

"Kdo má ten projev?" Zmatený hlas studentky ze třídy 4.A se nese chodbou.
"Já ne, měl ho napsat on."
"Ne, ne. Tys ho měl psát."
"To mi jako chcete říct, že nikdo z nás nemá proslov? Nikdo?"
Panika už je ztřetelně znát i v obličejích. Máme 2 minuty do zahájení a jeden z viníků stahuje jakýsi dokument z internetu. Víra v literární schopnosti neznámého autora je naší poslední nadějí.

"Vážená maturitní komise, vážená paní předsedkyně a vážení učitelé, ráda bych vám představila maturující třídu 4.A. Pevně věřím, že se na tento týden pečlivě a svědomitě připravovali a ukáží, že čtyři roky studia jim byly přínosem. Přeji vám trpělivost a pevné nervy, studentům přeji chladný rozum a koncentraci."
Třídní profesorka významně pokývá na zástupce z naší třídy. Chvíle pravdy.

"Vážený předsedo." Nervózní smích na obou stranách. Ten se po chvíli změní v nefalšované výbuchy smíchu, když zazní další perličky jako zahájení maturitního týdne, rozeklané hlasy a maturitu si zasloužíme, protože jsme tady trpěli čtyři roky. Teď už jen odmaturovat.

Panikařit přesně 259 dnů se mi zdá naprosto zbytečné. Kvůli jedné zkoušce, která dohromy trvá 95 minut, z toho jsem 50 minut jen seděla na židli. Divadlo kolem, divadlo před tím, divadlo při tom, divadlo po tom.

Posledních 16 dnů jsem myslela, že radši odjedu a dobrovolně budu maturovat v září. Poslední týden jsem si uvědomila, že opravdu nestíhám. Poslední den jsem trávila s někým jiným ve snaze ho naučit to, co by měl už dávno umět. Hodinu před zahájením jsem chodila sem a tam v cizím bytě a snažila se přesvědčit, že to má cenu. Za čtyři hodiny bylo po všem. A já nechápala, jak to je možné.

"Ty maturuješ z matiky?" Zeptal se mě tři dny před didakťákem.
"Jasně, proč ne? Vždyť to jsou jenom čísla."
"No, nevypadáš na to."
"To jako proto, že jsem holka?" Zasáhla mě vlna feminismu. "To holka nemůže mít ráda matiku? Jděte někam s tím genderovým stereotypem." Už mi nezavolal.

Během svaťáku jsem si stihla koupit nové boty, nové kalhoty a šaty. Naučila jsem se látku za 4 roky ze 3 předmětů za 4 dny. Vypotřebovala 3 žluté, 2 zelené a 2 růžové zvýrazňovače. Jedla jen dvě jídla děnně, protože i uvařit si čaj mi připadalo jako prokrastinace. A užila si to. Protože maturuju jenom jednou. (V té době jsem v to jenom doufala.)

Na potítku se mi vše smotalo dohormady. Nevěděla jsem rozdíl mezi plus a mínus, nebyla si jistá ve vyjmenovaných slovech a sotva věděla, jak se jmenuju. Omylem jsem odmítla veškerou pomoc a poslední tři minuty jsem vždy jen sledovala hodiny. Abych věděla, kolik času mi zbývá.

"Alegorie, tedy jinotaj." S výrazem plným soustředěním se snaží vzpomenout na všechny detaily díla.
"Správně. Výborně. Co to znamená?"
"To znamená, že to má určitý p..." Profesorka schová propisku pod stůl.
"Takže to je co? Napovídám ti. Je to pod..?" Nechápavý výraz studenta.
"Přece podtext, ne?"

A pak vyhlášení. Během chvilky stojím venku z učebny. Přihlouplý výraz na mé tváři a okamžitě oznamuji všem, že jsem to udělala. A vytáhla si ty otázky, co jsem nechtěla. Ale aspoň měly společné znaky. 14 | 7 | 2.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.
i am a survivor © , All Rights Reserved. BLOG DESIGN BY Sadaf F K.